5.9.2016#cestování

Nakupování a smlouvání v JV Asii

Thajská tržnice

Sepsal jsem článek s našimi zkušenostmi s nakupováním a ubytováním v zemích Jihovýchodní Asie. Nebude to jen o cenách a smlouvání, ale i úrovních ubytování a o tom, jak nenaletět.

Nakupování v zemích Jihovýchodní Asie je pro někoho zábava, pro někoho peklo, které nechce podstupovat. Kromě obchodů ve kterých najdete fixní ceny za každý jednotlivý produkt, najdete i spoustu lokálních obchodů, kde nejsou ceny uvedeny. V těch je pak nutné smlouvat. Tedy nutné to není, ale většinou to bez smlouvání docela bolí. Obchodníci mají bělochy v těchto krajích většinou zafixovány jako milionáře, takže jsou schopní z vás sedřít poslední zbytky vaší bílé kůže.

Ceny ubytování

Každá země se co zvyků a standardů v ubytování liší. V turistických oblastech vždy máte na výběr mezi širokou škálou úrovní ubytování. Od jednoduchých místností bez klimatizace (a často i bez oken), až po luxusní rezorty. V Malajsii, Indonésii, Vietnamu a Thajsku jsme projeli přes 40 různých ubytovacích zařízení, a hledali jsme hlavně v cenové kategorii do 500 Kč za noc. O té také budu psát.

Platí stejně jako kdekoliv jinde, že cena jde ruku v ruce s kvalitou. I když ne úplně vždy je to pravda. Kolikrát se majitelé podprůměrných ubytování rozhodnou zbohatnout a zvednou ceny bez zvýšení kvality služeb.

Recenze ubytování

Na ubytovacích portálech najdete recenze předešlých návštěvníků. Určitě je pročítejte, ale nic se nedá brát stoprocentně. Na vlastní článek by vydal náš top výběr nejbizarnějších recenzí. Vysledovali jsme, že je mají na svědomí hlavně Američané nebo Francouzi.

Každý má na jiné priority a zkušenosti, a proto nelze brát recenze cizích lidí doslova. Ubytování v Asii je v této cenové kategorii obzvláště náchylné na čistotu. Pokud je někdo v Asii poprvé, většinou prvnímu hotelu dá špatné hodnocení. Po třetím ubytování si už zvyknou. A nebo zvýší svůj budget na ubytování.

Úroveň ubytování

V hotelech vám jsou schopni klidně každý den vytřít, ustlat a 15 minut pracně zapracovávat pokrývky pod matrace, ale v koupelně nechají prach, vlasy, pavučiny a mastnotu. Mají zkrátka jiné priority. Jinde zase neuklízí vůbec, natož aby vám vyměnili ručníky. Pokud je ale při odchodu na oběd poprosíte, po návratu bude všechno (v rámci “úrovně Asia”) uklizeno.

Pravidlo 1.: Nikdy se dopředu nezavazujte

Portály jako Booking.com nebo Agoda.com jsou fajn a používáme je při cestách také, ale nikdy nedělejte to, že si na blind objednáte týdenní pobyt v hotelu, který jste naživo neviděli. Zažili jsme i ubytování se skvělým hodnocením, kde jsme nakonec bydleli doslova v posteli bez okna s kapající klimatizací a neustále houkajícím alarmem na chodbě.

Jak používám Booking.com já? Zaprvé pro představu jak se v konkrétních oblastech pohybují ceny. A zadruhé v případě, kdy dorazíme do destinace pozdě, a nechceme s bagáží hledat něco jiného. Nebo když to prostě nejde kvůli pozdnímu příjezdu.

Po příletu do Vietnamu jsme třeba nevěděli vůbec nic. Neměli jsme hotel a ani netušili kde ho hledat. Našel jsem na Booking.com oblast s největším počtem hotelů, vybral jeden a ukázal jeho adresu taxikáři. Po příjezdu mi bylo jasné, že nemusím nic bookovat přes internet. Stačí se projít a vybrat si ten, který se nám bude nejvíc líbit.

Pravidlo 2.: Vždy chcete vidět konkrétní pokoj před zaplacením

Hledáte ubytování v turistické destinaci, kde je hotel vedle hotelu? Pokud jste dva, rozdělte se. Každý si vemte jednu stranu ulice a projděte několik hotelů. Nejvíce odvědčený postup mám následující:

  1. Pozdravte, řekněte že hledáte ubytování pro 2 osoby a jestli mají volno. Na cenu se zatím neptejte.
  2. Pokud řeknou že volno mají, zeptejte se, jestli můžete pokoj vidět.
  3. Při otázce “kolik chcete nocí” řekněte něco ve stylu, že zatím nevíte. Já říkám “Nevím, možná jednu noc, možná týden”. To vám pomůže ve vyjednávání.
  4. Zkontrolujte funkční klimatizaci (pokud jí vyžadujete), základní čistotu koupelny, a jestli má pokoj okno. Pokud okno nemá, zeptejte se, jestli mají pokoj s oknem. Já se nejdříve na okno vůbec nezaměřoval, ale po prvním ubytování bez okna jsem zjistil, že je to opravdu hodně divné. Vlastně ani nevíte, jestli je den nebo noc. Hlavně ráno v místnosti bez okna je hodně nepříjemné. Klimatizaci vždy zapněte hned po příchodu, aby měla čas se rozběhnout. Všimněte si, jestli v ní nechrastí, jestli nesmrdí a hlavně jestli chladí.
  5. Poté se zeptejte na cenu. Je nutné zachovat pokerface i pokud jste našli nejnádhernější pokoj v Asii. Po vyřčení ceny nic neříkejte. Pokud jste při kontrole našli nějakou drobnou vadu, zaměřte se ní, a dělejte, že přemýšlíte.
  6. Pokud dobře zahrajete nejistotu, kolikrát už v tuhle chvíli přistane nabídka ve smyslu: “Pokud zůstanete déle, dám vám slevu”.
  7. Nakonec prohlásím, že to musím projednat s přítelkyní, která čeká u motorky, a že se možná ještě uvidíme. Na tenhle bod trochu pozor. V Malajsii v jednom hotelu jsem to přehnal. Řekl jsem, že zatím nevím, a že „moje přítelkyně má poslední slovo”. Portýrův zhnusený výraz jsem pochopil až ve chvíli, kdy mi došlo, že jsem v zemi plné Muslimů. Nikdy jsem nezažil trapnější čekání na výtah. Mimochodem to, že řeknete, že máte motorku, vám hraje do karet. Recepčnímu je jasné, že jí neváháte použít a odjet jednoduše jinam. V jiné pozici jste, když dorazíte s dvěma velkými kufry, než když jste mobilní.

Pravidlo 3.: Smlouvání o ceně. Jste časově flexibilní?

My jsme cestovali bez toho, abychom byli limitování striktními termíny. To nám dalo další rozměr vyjednávání o ceně. Když vím sumu, kterou recepční chce, prostě řeknu, že je to pro nás příliš moc, že “máme nižší budget”. Navrhnu cenu za X nocí a nejlépe i začnu peníze vyndavat. Pokud se dostanete do fáze, kdy už nechce recepční slevit, vytáhnete další kalibr: “Dobrá, ale za tuhle cenu nás tu necháte místo 6ti dnů týden.“ A vždy mluvte o celkové sumě. To už většinou zabere.

Dobře tohle funguje hlavně v oblastech, které nejsou úplně pro zahraniční turisty, ale spíše pro místní. My jsme to například využili dobře na ostrově Pangkor v Malajsii, kde mají nával jen o víkendech. Mimo víkendy mají skoro prázdno.

Smlouvání v obchodech

Bavíme se samozřejmě o obchodech, kde nemají fixní cenu. V Asii se tak nějak předpokládá smlouvání. Někde více, někde méně. Setkal jsem se dokonce i s obchodníky, kteří na mé smlouvání o předražené ceně zareagovali podrážděně. V jednom obchodě s botama ve vietnamském Da Lat jsem si nechal přinést vybraný pár bot, ale s velikostí 45. Prodavač byl 10 minut kdesi pryč, abych mu následně po vyzkoušení řekl, že potřebuji raději 44. Po dalších 10ti minutách je tedy přinesl, já si je vyzkoušel a zeptal se na cenu. Řekl naprosto přemrštěnou částku. Sám překvapený jsem navrhnul cenu nižší, a to stále sakra předraženou. On řekl jen suché “NO!”. Tak jsem řekl: “No? Ok, sorry, bye” a odcházím. Boty mrsknul do kouta a já snad nikdy neviděl nasranějšího člověka. Při odchodu jsem se bál, že mě probodne pohledem. A pohledy s ostrými rohy tam prodával také. Stačilo by jeden hbitě mrsknout směrem k nám.

Nakupování na trhu

Tohle je největší zábava. Na ostrově Bali u jezera Batur jsem narazil na velký výběr náramků z rudraksha. Nejdříve jsem se zeptal na cenu za jeden. Ta byla opravdu předražená. Okamžitě jsem s úsměvem řekl, že to je příliš moc a začal se jimi přehrabovat. Chtěl jsem jich koupit víc jako dárky domů. Přítelkyně si zatím prohlížela nějaké korálkové náhrdelníky. Jí taky nabídla cenu naprosto přemrštěnou. Jen jsme se tomu zasmáli a přehrabovali dál.

Vybral jsem si 6 náramků, a řekl jí svou představu o ceně. Ta byla ve skutečnosti nižší než jsem byl ochoten zaplatit. Obchodnice začala vysvětlovat, že v Kutě nebo Ubudu (turistické destinace) je koupíme ještě mnohem dráž. Smál jsem se a řekl, že tady ale nejsme v Kutě. Ukazoval jsem jí s úsměvem náramky a argumentoval, že je to jen pár usušených semínek spadlých ze stromu napíchaných na nit. Řekl jsem jí, že cena za kus, kterou chci, je naprosto odpovídající, a že to sama moc dobře ví. To je důležitá chvíle. Ukázat, že nejste pupkatej do ruda spálenej Rusák z resortu na 10ti denní dovolené, ale někdo, kdo ví, jakou má daná věc reálnou cenu.

Něco málo ubrala, ale stále to nebylo dost. Tak jsem řekl, že OK, že to vezmu, ale přidá k tomu dva náhrdelníky co si vybrala přítelkyně. Ona začala cenu zase zvedat. Tak jsem náramky položil, upřímně jsem poděkoval a omluvil se. S úsměvem jsme chtěli odejít. V tu ránu obchodnice otočila a na naší cenu přistoupila.

Celé se to dělo s úsměvem. Je důležité pochopit, že oni mají smlouvání v krvi proto, že je to zábava. Možná by se to dalo přirovat namlouvání samce a samičky před kopulací. Ona dělá drahoty i když to chce ještě více než samec, a jen se snaží ukázat svou cenu.

Pravidla při smlouvání na trhu

  • Ukažte, že víte jaká je skutečná cena.
  • Vždy se usmívejte. Pokud vás druhá strana nerespektuje s úsměvem, jděte dál. Stánků je většinou kolem dost. Někteří obchodují prostě jen proto, že chtějí oškubat turisty.
  • Pokud máte možnost, vezměte motorku a jeďte někam kde není takový turistický ruch. Tam si většinou obchodování užijete více.
  • Nikdy nenavrhujte jako první svou maximální cenu, ale ještě uberte. Nebojte se, že obchodníka urazíte. Ale opět: s úsměvem.

Rozdílné ceny pro místní a pro turisty

Bolestí těchto zemí je v tom, že často narazíte na odlišnou cenu pro turisty a pro místní. Jsou místa, kde se to dá respektovat, a kde je to hlavně přímo uvedené. Třeba v Saigonu v muzeu „Války ve Vietnamu“ (respektive “Americké války”, jak jí propagují místní), mají různé ceny. V přepočtu se jedná o 5 nebo 10 Kč, takže rozhodně neřešte. U vstupu do různých chrámů třeba na Bali jsou také pochopitelně ceny různé pro místní hinduisty, a pro cizince. A často mimochodem velmi přestřelené. Tam se kolikrát vyplatí vyrazit na méně známý chrám zdarma nebo za nižší poplatek. Některé atrakce jsou tam opravdu jen velké parkoviště na autobusy, kam lifrují turisty z okolních resortů.

To, co je ovšem smutné jsou hlavně rozdílné ceny v obchodech. Kupoval jsem si na Bali SIM kartu s internetem. Všude jsou ceny stejné. Přesně jsem věděl, kolik SIM karta stojí, a dokonce to měli uvedené i na ceduli. Přesto mi prodejce řekl cenu dvakrát vyšší. Řekl jsem mu, že vím, že cena je 50 000 rupií. On mi na to zhnuseným pohledem odvětil, že cenu mi řekl a jestli s ní nesouhlasím, ať vypadnu. Nebudu podporovat blby ať jsou to Češi, Balijci nebo ufoni. Sednul jsem na motorku a jel do krámu vedle, kde mi SIMku s radostí prodali za správnou cenu a ještě mi jí s úsměvem nainstalovali.

Nenechte se prosím na svých cestách vydírat a nikdy se nastavte do pozice turisty který “s tím prostě nemůže nic dělat”. Když je vám někdo nepříjemný, nenakupujte u něj. Pokud dáte peníze člověku který je “zmrd”, podporujete tím “zmrdy” a ve výsledku bude “zmrdů” celý svět. Vždy, když otevíráte peněženku, volíte si svět, který chcete.

A na závěr

I když si po několika týdnech cestování v Asii řeknete, že už jste všechny jejich vyčůrané pokusy obrat vás prokoukli, stejně znova naletíte :). Když jsme byli už měsíc na Bali, a projížděli jsme kolem stánku s ovocem, rozhodl jsem se koupit meloun a ananas. Paní oboje zvážila jen tak rukou, řekla akceptovatelnou cenu a já zaplatil. Strčila oboje do pytlíku, a s ním jsem se vydal k motorce. Když jsem otevřel kufr skůtru a začal tam ovoce ládovat, přiběhla s tím, že se spletla, že cena má být asi o 30 Kč vyšší. Samozřejmě to zkoušela. Viděla, že už nákup schovávám, a že jí peníze raději dám. No dal jsem jí je. I když mi po pár minutách došlo, jaká to byla blbost.

Takových věci zažijete v Asii spoustu. Hlavně je důležité brát je sportovně. Nenechte se tahat za nos, ale zároveň se nehádejte kvůli desetikoruně. Oni to také berou jako hru. A pokud už vás někdo o pár korun “obere“, poučte se, zasmějte se tomu, a dlouho se kvůli tomu netrapte.

Kdo je Adam Motvička ?

Jsem mentor, partner, poradce, pozorovatel a poskytovatel feedbacku. A taky programátor kterého nebaví jen programovat, ale chce do všeho kecat a nenechat si nic pro sebe.

Miluju pomáhat lidem hledat jejich “aha” moment v jakékoli fázi jejich projektu.

Adam vás presvedčí, aby ste so svojmi nápadmi pracovali a nenechávali ich doma v šuplíku.

Patrik Mihalčin
Účastník kurzu "Chci podnikat..." a "Mistrovství v Trello"

Adam je člověk který neskutečně nabíjí pozitivní energii, začnete tak vidět hodně věci jinak. Přidává spoustu chutě a sil začít své touhy a cíle řešit.

Ondřej Luskač
Účastník kurzu "Chci podnikat..."

Z Adama úplně přímo číší jeho lidský přístup k problematice rozhodování o začátku podnikání. Nehodnotí a nesoudí, dává ucelený pohled a povídání je jasně strukturované, zřetelné a srozumitelné.

Michal Šatal
Účastník kurzu "Chci podnikat..."

Adam je super lektor, který čerpá hodně ze svých zkušeností a snaží se maximum předat dál.

Michaela Rašovská
Účastnice kurzu "Chci podnikat..."

Vstřícný a otevřený člověk, pro kterého je každé téma výzva. Byl schopný na svém kurzu tím, co sděluje zaujmout deset lidí na tři hodiny, a klidně by to zvládl ještě pár hodin.

Martin Hlaváč
Účastník kurzu "Chci podnikat..."


Adam Motvička, IČ: 74500431

Volejte na: +420 602 316 157

Pište na: adam@motvicka.cz

Přidejte si mě na Facebook

a sledujte mě na Twitteru.

mautic is open source marketing automation